středa 21. srpna 2013

Představ si #1

Projekt, vytvořen Maťou a E_V_E, pokud se chcete zapojit, více informací najdete TADY

 

 

1. Představ si, že žiješ ve světě, jaký byl v Divergenci. Kterou frakci by jsi si zvolila?

 

Nejdříve bych vám na úvod měla říct, o co se vlastně jedná. Divergence, je svět z knihy Veronicy Roth, na kterou jsem už psala i recenzi TADY a zároveň na druhý díl Rezistenci TADY.
Teď už ale zpátky k frakcím. Máme tady ↓
1.Neohroženost → Ti stateční, co skáčou po střechách a zároveň mají ten nejtěžší výcvik (nebojácní, rozhodní, silní..)
2. Sečtělost → Ti nejchytřejší, vědomost je pro ně všechno, prahnou po informach (inteligentní, řízení)
3. Mírumilovnost → Ti nejhodnější, zkrátka dělají vše pro dobro a spokojenost své frakce (přátelství, porozumnění, srdečnost)
4. Odevzdanost → Ti nesobečtí. Nosí šedé šaty, nikdy se nesmí na nic ptát, neupozorňovat na sebe. (umí odmítnout, vzdát se něčeho)
                                        5. Upřímnost → Ti nejupřímnější. Mluví vždy jenom pravdu (poctiví, upřímní)
                                         a Odpadlíky → Ti, kteří se zkrátka do žádné z frakcí nehodí a tím pádem nemají ani domov. Musí žít na ulici.

Snad jsem vám to trochu přiblížila a teď už bych možná konečně měla zodpovědět tu hlavní otázku. Kterou frakci bych si zvolila? Nebo do které z nich bych se vůbec hodila.
Myslím, že budu postupovat vylučovací metodou, protože je to opravdu těžké rozhodování.


Od začátku jsem věděla, že nechci do Odevzdanosti. Tohle není nic pro mně. Jsem ráda mezi lidmi, ráda se liším od ostatních, ráda na sebe upozorňuji. Nesnesla bych nošení pořád těch stejných šedých šatů s tím, že bych se ani nemohla podívat do zrcadla, nebo se zeptat na to, co mne zajímá. Tohle ke mně opravdu vůbec nesedí.



Ani v Neohroženosti bych nenašla své místo. Možná jsem v některých věcech docela odvážná, mám ráda akci a ráda dělám ztřeštěné věci, ale nikdy bych nezvládla to, co se děje v Neohroženosti. Myslím, že bych už jenom to naskakování do vlaku nepřežila. Krom toho se svou drobnou postavou by mě tam asi vážně zabili a pochybuju že bych tam vydržela byť jen jeden týden. Ale líbí se mi pomyšlení mít všude na těle tetování :D Kdybych byla v Neohroženosti, asi bych byla na sebe pořádně pyšná...Ale nehodím se na to.


Teď už to začíná být těžší. Musím vyloučit Mírumilovnost. Nejsem žádnná bezcitná mrcha, ale..je mi to líto, ale asi bych nejdříve zachránila sebe a rodinu a až potom možná nějaké cizí lidi..Jestli vůbec to. Sice se o takových věceh těžko polemizuje, když to člověk nikdy nezažil, ale určitě vím, že bych nejdříve zachraňovala svůj zadek (řekněme že ve frakci stejně rodinu nemáte, takže bych opravdu zachraňovala jen a jen sebe). A že bych byla na každého paní příjemná, to si taky úplně nejsem jistá :D Doufám, že mně teď nebudete všichni nesnášet :D Ovšem tím pádem Mírumilovnost by mě asi také hodně rychle vykopla s takovou.


Sečtělost je poslední vyhozená frakce. Řeknu vám, jako malá jsem vždycky chtěla chodit do Havraspáru (jakože z Harryho Pottera). V Havraspáru byli ti nejchytřejší a já jsem vždycky chtěla být nejchytřejší..Jenže, abych pravdu řekla, učení a poznání mi pěkně leze krkem. Ne, nebaví mě to a nemám pro to to nadšení, jaké mají oni v Sečtělosti. Ráda cestuji, ale když už jsem na místě, nějak extra neprahnu po informacích, ale raději si to místo projdu, nafotím a pak se vyvalím na pláž. Toť vše.


A zbyla mi zde poslední možnost. A tou je Upřímnost. Dříve jsem si to ani neuvědomila, ale tahle frakce se ke myslím že dost hodí. Samozřejmě i já někdy zalžu, ale rozhodně nejsem nějaká šíleně velká lhářka. Když jsem byla menší, přiznávám, že jsem si hodně příběhů přibarvovala, kecala, žvanila pěkné nesmysly a často i popírala věci, které byly pravdivé.. Za poslední rok jsem se ale téhle vlastnosti neskutečně rychle zbavila a teď naopak skutečně když už něco řeknu, je to pravda pravdoucí (ikdyž někdy bolí). A pokud někoho nemám ráda, tak mu neřeknu do očí ,,Nikdy jsem si o tobě nemyslela nic špatného", ale prostě mlčím a nechám si to pro sebe. Tím pádem žádnou lež, ale ani pravdu neřeknu. Hodně často mluvím ironicky. Když potřebuji někomu říct hodně vážnou pravdu, řeknu ji, ale v ironii..Takže vidím, jak se dotyčný zachová. Pokud je ok, řeknu že to myslím vážně. Pokud nevypadá nadšeně, prostě to nechám plavat a považuju to za ironii. Chápete :D? Já myslím že to není vůbec špatná taktika. Tak může být člověk opravdu pořád upřímný a říkat jenom pravdu a přinejhorším to hodit na ironii ;D
Tak doufám, že by mne v Upřímnosti přijali, hlavně abych neskončila jako Odpadlík, to by nebylo nic moc.

A jak jste na tom vy? Myslím že na otázku můžou odpovědět i ti, co knihu nečetli :)

2 komentáře:

  1. Wow... no priznávam, že toto sme nečakali :D Ani neviem prečo, koniec koncov je to skvelý nápad (no, skromnosť nie je moja silná stránka :D)
    Btw, keď ťa to tak chytilo, tak keď skončíme so samostatnými príspevkami, druhého, tak budeme mať formuláre, kde budete môcť odpovedať na všetky otázky a ešte aj čosi vyhrať :D tak skvelé, že rozmýšľaš už dopredu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A já myslela že je to tak myšleno, jakože máme odpovídat už teď :D No, myslím že ty vaše otázky jsou tak hlubokomyslné, že tomu prostě musím věnovat celý článek :D

      Vymazat