Blogové zamyšlení : Čím více textu, tím méně komentářů?

http://weheartit.com/entry/71325411

 Taky si občas říkáte, že blogerky nejsou oceněny tak jak by si zasloužily a naopak ty co si to až tak nezaslouží naopak mají pozornosti nějak více. Hned na úvod chci sdělit, že nejde o žádný útok, protože si myslím, že drtívá většina patříme do té první skupiny a spíše jsem měla na mysli takové ty blogy o One Direction nebo jiných celebritách, kde jenom hází stovky stejných fotek a informují nás o tom kde se kdo najedl, kolik bot si koupil a navštěvují je stovky lidí denně :D Ale, teď zpátky k nám šikovným blogerkám co si to zasloužíme :)) Uveďme si příklad ↓

Máte nápad na skvělý článek, fotíte, vyhledáváte informace, zabýváte se tím pomalu celý den. Po dni práce vyjde MEGA dlouhý propracovaný článek, na kterém jste si opravdu dali záležet a považujete jej za mistrovské dílo hodna k maturitě nebo bakalářské práci ... Ale! Šok přichází, když je komentářů o dost méně, než u běžného článku.
Naopak, napíšete zcela jednoduchý článek, třeba krátký názor na nějaké téma, nebo třeba jen random fotky nebo jednoduchou recenzi na lak na nehty. Nezabere vám to moc času, vlastně jenom asi půl hodina, možná i méně...A světe div se, komentářů je nějak hodně, oproti článku předešlému!

http://weheartit.com/entry/70962730

Je to neskutečně smutný fakt, ale v dnešní době je na světě víc těch lenivých lidí a blogerkám moc dlouhé články neprospívají. Jde o to, že znám moc blogerek, které rády píší HODNĚ, přímo slohovky. Jenže když se vžijete do role čtenářů, přečtou si maximálně dva extra dlouhé články a do těch dalších už se jim prostě nechce. Jedině snad kdyby to byl návod jak ve sprše rýžovat zlato -_- . Dále je dost těžké zaujmout, co si budeme povídat, blogů je stovky, nebo spíše miliony a proto je dost těžké oslnit něčím vážně velkým. A když pak vidíte, že mnohdy stačí článek jen o pár řádcích a fotkách a komentářů je více, je to vážně zarážející.

Já osobně mám radost za úplně každý komentář, i když jde dost dobře poznat, kdo celý článek četl a kdo ne. Jelikož toho v jednom článku nakecám vážně hodně, vím, že ten kdo na něco z toho v komentáři odpoví, si článek přečetl. Naopak komentáře typu "super článek" neberu nijak extra vážně. Na to snad můžu jenom říct ,,Děkuji za návštěvu, přečtení nadpisu a tvůj čas k tomu napsat alespoň tuhle jednu větu".Dříve jsem tenhle typ komentářů neměla moc ráda, ale teď už jsem vděčná i za to, protože vím, že na tom blogu alespoň někdo žije :D Nejsem zrovna ve fázi, kdy mi sem chodí stovky lidí denně a proto jsem velmi vděčná za každou maličkost nebo ohlas.
Samozřejmě ale když je článek krátký a tak nějak není co komentovat, tak chápu i krátké komentáře, to ano ;)

V čem je tedy ten problém. blogeři mají dost své práce s vlastním blogem a čtenáři jsou prostě trošičku leniví a mnohem více je zaujme kratší článek než slohovka na jednu nebo 2 A4. A protože jsme všichni ještě takové dětičky, tak samozřejmě potřebujeme každý článek hezky ozdobit fotkami a obrázky :D No nebojte, i mě se to tak více líbí.

http://weheartit.com/entry/70533086/search?page

Bohužel jsem ten typ osoby, co pořád mele a mele, má zbytečné kecy navíc a všechno moc rozepisuji a řeším. V poslední době se dost snažím se krotit, ale někdy to prostě pustím a řeknu si ,,No a co, tak si to nikdo nepřečte, hlavně že já mám ze sebe dobrý pocit". Když je článek tak krátký a věnuji mu třeba jen 15 minut, cítím se dost hrozně, mám výčitky svědomí, říkám si jak je to trapné :D Ale snažím se aspoň jednou do týdne napsat nějaký trapně krátký článek, aby se trochu vyvážily ty moje slohovky.

Už teď vidím, jak se ten článek nebezpečně natáhl a nejspíš si ho nikdo nepřečte právě kvůli té délce. Nebudu vás za to trestat, mě by se asi taky nechtělo. Stežuji si na lenivost čtenářů, ale přitom i já jsem stejná. Článek mě musí zaujmout a když mě nebaví, tak prostě rychle přelétnu očima, přečtu si jen to co potřebuji a odcházím. Tak to prostě je :)

Ale stejně tu mám nějaké otázky pro vás, protože mě moc moc zajímá názor na tenhle problém. Nemusíte odpovídat na všechno, jestli nechcete...ale stejně mě to zajímá tak se zeptám :D A ještě nesmím zapomenout na to, že tenhle "problém" se pochopitelně netýká těch hodně známých blogerů s hodně odběry a vysokou návštěvností. Ale každý jednou začínal ne :)? (I když, třeba já mám tenhle blog už rok a dva měsíce :D)

http://weheartit.com/entry/72120595/search?query=Girl

1. Do jaké skupiny pisatelů patříte? Těch ukecaných, nebo těch co píšou články o pár větách?
2. Jak se cítíte při napsání dlouhého pracného článku a jak se naopak cítíte při zveřejnění kraťoulinkého článečku, který vám zabral sotva pár minut?
3. Upřímně, čtete raději kratší články nebo ty mega dlouhé (v pohodě, ani já se moc nerada pouštím do slohovek, přestože je taky píšu :D)
4. K jakým typům článků nejčastěji píšeš komentáře?
5. Kolik času průměrně věnujete k napsání jednoho průměrně dlouhého článku?

Žijte blaze, užívejte posledních pár týdnů prázdnin a tak :-*

Můj výlet do Velké Británie a dojmy

Ahooj, prázdniny jsou tady a já jsem zpátky v plné síle! No, možná že ani ne tak v plné, protože jsem jak naschvál hned prvního července něco chytla a už tři dny trávím prázdniny v posteli :( Ale nevadí, dva měsíce je dlouhá doba. Před týdnem jsem měla tu možnost navštívit Anglii, tak bych se s vámi chtěla podělit o pár fotek, jen tak na úvod ;-)


Kdybych měla shrnout své pocity a názor na Anglii jedním slovem, napadá mě něco jako "Amazing"!  Prostě dokonalé, perfektní, úžasné, skvělé.. Láska na první pohled :D Ne, vlastně to nebyla láska na první pohled, protože ze začátku jsem byla docela dost naštvaná. Bydleli jsme v rodinách, jenže jsme hned první den měli nějaké nesrovnalosti, takže jsme se dostali ke své rodině až pozdě večer, vůbec se s námi nebavili a celé to bylo takové nepříjemné-divné. Já jsem ještě do toho měla takovou tu začínající chřipku, nějaké ty nevolnosti. Prostě nic dobrého. . 

 Jenže kolem třetího dne jsme měli možnost vidět fakt nádhernou přírodu, něco co jsem ani netušila že uvidím. Byla jsem příjemně překvapená a zbytek pobytu se už na Anglii dívala trochu jinak. Pak ještě když jsme dvakrát zamířili do Primarku na nákupy, no to bylo něco. Přála bych vám vidět to boží oblečení třeba za 3-6 liber! Takže jsem si i pěkně nakoupila. Když o tom tak přemýšlím, určitě vám nafotím i co jsem si přivezla, protože to fakt stojí za to :D

 

I Londýn mě dost překvapil. Čekala jsem takové to špinavé chaotické město plné bezdomovců, žebrajících lidí a potkanů..Nebo něco takového, jedna kamarádka říkala že přesně to viděla v New Yorku. Takže jsem nic moc neočekávala. Jenže naopak! Žádné odpadky, žádní bezdomovci ani žebrající lidé, ani potkani, ani nijak extra velký chaos nebo zmatek...Nikdo mě neokradl, neobtěžoval ani nezabil, nic jsem neztratila. Ne, nepřeháním, myslím to smrtelně vážně. A to jsme byli v Londýně celé dva dny od rána do večera a docela dost jsme toho nachodili, takže myslím že to opravdu nebude nějaké mylné mínění. 

Mezi velké zážitky patříl například návštěva London Eye, takové to velké kolo - Krásný výhled, jelo to něco přes 30 minut, takže jsem si to užila dostatečně. Zbožňuji ty jejich červené dvoupatrové autobusy, červené telefonní budky a i metro mi připadalo krásné.

Ale abych nemluvila pořád jenom o Londýně. Bydleli jsme v městečku Hastings. Je to asi dvě hodiny od Londýna u moře. Počasí tu bylo krásné a hlavně spousta volného času u moře. Voda sice byla ledová, ale i tak bylo hezké zase po roce vidět moře. 

A upřímně můžu říct, že tahle fotka se mi vážně moc moc líbí :)

Dále jsme byli na útesech, opravdu si nevzpomenu jak se jmenovaly, ale byl to asi nejhezčí den z celého týdne.Prý jsou ale známe tím, že tam mají své útočistě hodně lidí se sebevražednými sklony - chci říct, hodně jich tam už asi skočilo no :/

 A ikdyž je Anglie považována za zemi, kde pořád prší, tak nám za celý týden pršelo akorát jeden den v Londýně, což vůbec není špatné. Jinak na téhle fotce můžete vidět Tower Bridge, most který se dokáže "otevřít". A věřili by jste tomu, že se průměrně za rok otevře až tisíckrát? Já jsem myslela že tak stokrát maximálně :D No jo, zajímavé že takové věci si pamatuji.

Tak a krátká prohlídka mého týdne v Anglii je za námi. Doufám že jste si trochu udělali obrázek a třeba vás i nalákala nebo tak, protože já se tam chci stoprocentně vrátit.

A co vy? Všimla jsem si, že v dnešní době je Anglie o hodně víc dostupnější a dnes už tam jezdí běžně každý druhý. Moc by mě zajímalo, jaké byly vaše první dojmy z Anglie - přesněji tedy z UK.




(c) Všechny fotky focené mnou, so don't copy please ;)

Strach ovládá nás všechny..

Zdravím, krásné pondělí vám všem - no, ikdyž pondělky asi normálně nejsou nic úžasného co? Dneska zase začala být zima, ráno mě probudil příšerný déšť a odpoledne dokonce i chvíli začalo sněžit. To je na nic, teď když už skoro začínalo jaro zase tohle :(

Ale! Zítra mě čeka ještě horší věc. Bohužel, oddalovala jsem to dost dlouho a po roce jsem nucena jít k zubaři...ehm, no dobře, tak po roce a půl :D Ale vážně, znáte někoho kdo by k zubaři chodil rád? Já teda ne... Jenže je rozdíl mezi nechutí  a neskutečně otřesným totálně nepresivním strachem a to i několik týdnů před tím dnem. To je tak trochu můj případ. Zubařů se bojím odmalička, ani nevím proč. Nemám žádné trauma z dětství, jen jsem vždycky byla moc opečovávána a nesnesu jakoukoliv bolest, následkem toho jsem pak vynervovaná. Jsem schopna se i rozbrečet v čekárně při očkování.. Ano, je mi 15 let, ale v tomhle se opravdu dokážu chovat jako 5ti leté dítě. Je to smutné, ale je to tak :(

Ale víte co? každý má nějaké hrozné fobie. Já nechapu třeba mou babičku která má klaustrofobii. Jaká malá jsem ji naschvál zamykala v prádelně nebo v autě a ona je skutečně schopna i to auto rozmlátit jen pro to aby se dostala ven. Jsou to zvláštní stavy a náš mozek tyto věci opravdu neskutečně ovlivňuje. Občas se tomu nestačím divit, jak je něco takového možné. I já jsem v zajetí vlastní mysli a bojím se takové blbosti jako jednoho píchnutí do ramena nebo vrtání jednoho zubu. Největší strach mám z toho, že co až jednou budu nějak vážně nemocná ale z mé hloupé fobie ze neodhodlám jít k lékaři a nakonec se třeba stane i to nejhorší a.... No dobrá, raději nebudu pokračovat, určitě chápete co tím vším chci říct.

Není to jen se mnou, je to tak se všema. Prosím, nezanedbávejte lékařskou péči, choďte pravidelně na všechny prohlídky a snažte se bojovat se svým strachem ať už je to cokoliv. Lidé dokážou být hrozní zbabělci, i já to o sobě vím, ale snažím s epro to udělat maximum a už jenom po sepsání těchto myšlenek se cítm o něco lépe a vím že to bude jen zlomek vteřiny a za chvíli už bude zítřek večer a já budu spokojeně sedět doma a říkat si jak jsem šťastná, že už to mám za sebou. Těším se na ten pocit. Tak mi držte palce, abych se tolik nebála a i vám přeji hodně štěstí ve zdolávání vašich obav :)

Mějte se krásně a doufám že jste si užili i tohle zachmuřené pondělí!

Můj názor na....Valentine's day ♥

Co takhle kratší článek na zamyšlení..A nebude se týkat ničeho jiného než dne Sv.Valentýna.

Den svatého Valentýna, který připadá na 14. února, slaví mnoho zamilovaných po celém světě. Vzájemně se obdarovávají nápaditými valentýnskými dárky, mezi které patří květiny, čokolády a samozřejmě tradiční valentýnská přáníčka. S Valentýnem jsou rovněž spojována i velkolepá romantická gesta.
Sv. Valentýn byl katolický kněz ve starém Římě, k jehož životu se pojí mnoho zajímavých legend. Jedna z nich praví, že sv. Valentýn měl zázračné léčivé schopnosti, díky kterým uzdravil mnoho lidí. Později však byl uvržen do žaláře a následně zemřel mučednickou smrtí. Z jiné legendy se zase můžete dozvědět, že uzdravil nevidomou dívku. Zatímco křesťané to považovali za zázrak, pohani se rozhněvali a nechali Valentýna setnout mečem.
Kněz Valentýn prý potají oddával mladé páry. Proto den sv. Valentýna je svátkem zamilovaných na celém světě. 

Ano, Sv.Valentýn to myslel dobře a je hezké si jeden den v roce lásku vyznávat více než v jiné dny, ale čím jde moderní doba dále, tím více nemám tento svátek v oblibě. Dle mého názoru jde jen o další komerční svátek kdy vás všude možně nutí do nějakých akcí, slev, valentýnských čokolád, přáníček, srdíček a obchodníci mají tak akorát z toho radost.
Nejvíce se mi líbí názor...Proč vyznávat lásku jen na Sv.Valentýna - lásku by si lidé měli vyznávat kdykoliv a kdekoliv :) No není to pravda?
Krom toho, ti, co momentálně nejsou v žádném vztahu jsou pak akorát ještě smutnější anebo ještě více otrávenější. Já letos na Valentýna opět jedu "forever alone". ale vůbec z toho nejsem smutná. Jsem prostě ve věku kdy nemám potřebu mít nějaký pevný vztah a tak se můžu bavit s úplně každým a nikdo mě nekontroluje a ani já se nemusím nějak držet pozadu.
Na závěr bych snad jen řekla..pro zadané - užijte si spolu krásný Valentýn, ale nezapomeňte že takovéhle Valentýnské dny si můžete udělat klidně i každý den. A pro vás nezadané - nesmutněte, jak už jsem řekla má to i své výhody, zajděte si na nákupy, s přáteli, na diskotéku nebo klidně jen tak polehávejte celý den v posteli nebo ve vaně.. Je to úplně na vás..To je ta příjemná svoboda  :-)
Mějte se všichni krásně, užívejte a mějte se rádi :-*

P.S - Jaký máte názor na Sv.Valentýna vy? Slavíte? Copak jste dělali nebo máte v plánu? Pochlubte se :-)

Můj názor na... "Black friday" nákupy

Můj názor na.....nákupy "Black Friday"
Určitě každý kdo trochu sleduje americké youtuberky si všiml, že všechny teď mluví jenom o pátečních nákupech ( Black friday haul ). No jo, když jsem ve čtvrtek psala o Dni díkuvzdání, úplně jsem vám zapomněla říct o "černém pátku". V tento den si většinou hodně lidí bere dovolenou a některé školy mají i prázdniny a všichni vyráží na nákupy. V tento den je otevřeno už od hodně brzkých hodin a všude jsou slevy až 80%. Takže opravdová pohádka...No představte si to, celý den nakupovat za poloviční ceny. Je v tom ale háček. Narazila jsem na zajímavé video. Přetočte si jej na poslední dvě minuty přibližně...Myslím že vám hned bude jasné co mám na mysli :D

Ano ano, naprostý chaos který bych já asi nerozdýchala :D Mačkanice ve které se snažíte sotva pobrat to co vám padne do ruky, dlouhé řady, nekonečné mačkání, přetahování a nakonec stejně ani nekoupíte to co chcete.... Jasně, jsou obchody do kterých se lidi moc nehrnou, ale tam kde jsou nejvýhodnější ceny, tam je také nejvíce lidí. Abych pravdu řekla, když u nás byly dny Marianne tak jsem byla pěkně nervní a to tam byla tak čtvrtina lidi, co je ve videu výše. Já mám prostě ráda prázdný obchoďák, nejlepe ve všední den kdy prostě nikde nikdo není, jsou volné kabinky, pokladny a já můžu  v klidu šmejdit, hledat, zkoušet a trochu si u toho i odpočinout. Ale tohle?! Vypadá to jako vážně vyčerpávající činnosti...Sice se asi nakoupí hodně fajn věcí, ale chaos by mi vážně lezl na nervy. I když možná v té nakupovací euforii vám to tak ani nepřijde :D Nevím no, nějak extra mi to nechybí, ale musím uznat že bych chtěla alespoň jednou takový Black friday vyzkoušet ;-) Co si o tom myslíte vy? Slevy a chaos nebo klidné nákupy ale normál ceny ?

Můj názor na...Závist!

Můj názor na....závist!

Po delší době přicházím s článkem do této rubriky. Minule jsme uvažovali, jestli máme nebo nemáme rádi Ameriku. Dneska jsem se rozhodla pouvažovat nad mnohem závažnějším tématem a tím je lidská závist.

             Co to vlastně je ta závist? To snad ani nemusím vysvětlovat, protože to zná každý. Je jedno jestli závidíte nějaké slavné hvězdě anebo sousedce. Je to prostě tak a většinou s tím ani nic nejde udělat. Nejsem žádná velká závistivka, ale občas opravdu mám takové nálady.
            Jenže problémem je, když někdo závidí vám. Je to divné, ale já mám s tím zkušenosti.. Lidé se potom na vás dívají tak nějak jinak a prostě vás nemají rádi..Anebo naopak předstírají, že se s vámi baví. A proč zrovna mě, takové normální holce závidí (záviděli?) ?
           Nejzásadnější věcí je, že jsem jedináček a mi rodiče by se pro mě opravdu rozkrájeli. Mám je moc ráda, vždycky mě ve všem podporovali a nikdy jsem neměla strach jít domů se špatnou známkou. Mamka je v podstatě moje nejlepší kamarádka. A taťka, přestože má trochu výbušnou povahu, tak to byl většinou on, kdo mi splnil mé největší sny :-) Po této větě se každému vybaví...rozmazlenec! Možná že jsem byla k tomu trochu vedena, ale skutečně taková nejsem. Ano, sice jsem trochu neskromná a nejraději bych pořád nakupovala ( a kdo ne?), ale jinak jsem vážně skromná holka a patřím většinou mezi ty, které ostatní zachraňují, podporuji nebo dostávají z problémů. To vám ale tady nemůžu namlouvat, protože mě neznáte      Další věcí jsou peníze. Nevím proč, ale lidi si myslí že jsem nějaká milionářka. Mí rodiče sice měli kdysi velkou firmu a proto měli peníze na to, postavit si velký dům s krásnou zahradou a krytým bazénem. Nic není ale to co bývalo a řekla bych že nyní má rodina patří jen k lepšímu průměru- tedy nic extra ( drahé auto, dovolená za 50 000 a jiné věci se u nás opravdu nekonají :-) )
        Zajímavé také je, že někteří mají peněz hromadu, ale nejde to na nich znát. Jedna moje kamarádka má rodiče, kteří mají opravdu dobrou práci ( a vím že peněz mají také hodně), ale kamarádka chodí do školy pořád v jedné mikině a rodiče si ji prakticky nevšímají :( Tady jsou ty rozdílné povahy a situace.

Teď ale zpátky k té závisti. Mě někdo závidí? Proč? Možná mám fajn rodiče, fajn domov a fajn kapesné, ale také mám bohužel hned několik problémů se zdravím :( Ne, neumírám, to ne!...Ale že by to byla procházka růžovým sadem, to také ne. V podstatě kvůli tomu trpím celé své dětství.. Takže opravdu není dobré mi závidět. Nikdo není dokonalý a i já mám své problémy. Krom toho mi celé dětství ostatní záviděli kvůli těm hloupým maličkostem a tak jsem si ani nikdy nenašla !pořádnou! kamarádku..
            Když si vezmu mou kamarádku ( ta, které si rodiče nevšímají), není ji co závidět na první pohled. Jenže ve skutečnosti je to neuvěřitelně talentovaná holka a na co sáhne, to se jí povede a to umí. Od první až do deváté třídy se učila na písemky jen o 5-ti minutové přestávce a vždycky dostala jedničku za nejlepší práci. No chápete to? A to si představte mou situaci, když se celé odpoledne učím doma a dostanu špatnou známku a ona se na to ani nekoukne a má jedničku.. To je právě ta moje slabá stránka, kdy ji její genialitu opravdu závidím. Ne, možná že nezávidím, jen je mi to líto, proč ona je taková a mě se to nikdy nepodaří.
Občas si říkám, proč musí tohle existovat. Proč nemůžeme být všichni stejní..Pak by možná lidská závist vymizela.

              Chcete znát ten nejlepší lék na závist? Já ho nenzám, ale můžu vám říct jednu velkou radu. Kdykoliv nějakému člověku závidíte, vzpoměňte si na to, že za vším dobrým se skrývá i to zlé a proto není dobré soudit člověka na první pohled. I já jsem se tak cítila, ale prostě se snažím vyhledávat ty maličkosti. Je krásná, ale v hlavě má tak akorát slámu. Je ošklivá, ale geniállní. Je bohatá, ale nemocná. Je chudá, ale naprosto zdravá. Vidíte to? Nikdo není dokonalý a tak doufám, že vás alespoň trochu donutí nad tímto článkem přemýšlet :-)

Můj názor na...USA

Dneska něco do nové rubriky můj názor na.... Jiný člověk, jný názor a proto budu ráda když se i vy vyjádříte v komentářích.

Můj názor na...USA

Amerika, pro mnoho lidí dokonalá země, tajný sen...Já se ale mnohem více setkávám s hatery Ameriky, kteří si o nich myslí jen to, že jsou hloupí namyšlení a pošahaní!
Já můžu stoprocentně říct, že zapadám do té první skupiny a USA jako takovou opravdu miluji...

Amerika, obrovský kontinent s těmi největšími a nejkrásnějšími městy, nejbohatšími lidmi, nejtalentovanějšími celebritami. Občas mi připadá, že všechno má spojitost s Amerikou a my ostatní jsme už jen takový doplněk. Všechny nejslavnější celebrity tam žijí, najde se tam spousta lidí s neuvěřitelným talentem a i s naprosto bláznivými nápady. Nikdy jsem nepochopila jak to dělaji, že mají prostě skoro všechno nejlepši. Tak trochu elita, nemyslíte :-)
Když se podíváte na ty "nejlepší zpěvačky" z Česka a nejlepší zpěvačky z USA, to porovnání je opravdu směšné. Stejně tak je to i třeba v herectví nebo tanci. Zkrátka támhle za mořem jsou úplně na jiné úrovni než my.
Na druhou stranu ale musím vyzdvihnout, že v některých sportech jsme mnohem lepší my a od nás pochází i spousta světově známých modelek a samozřejmě bývalá Miss World ;-)

Pro mě je to ale svět neuvěřitelných možnosti a proto už teď plánuji, že se tam příští rok chci podívat a nejraději bych tam i zústala :D. Už jako malá jsem jim třeba hrozně záviděla Disneyland :D Sice je i v Paříži, ale holt v Americe je o hodně větší.

Vždycky mě ale hrozně štve, jak na Ameriku všichni nadávají. Připadá mi, že hlavně starší generace (která věří všemu co vidí nebo čte). Říkají jak jsou namyšlení a hloupí. Namyšlenci se najdou prostě všude a nemůžou se házet do jednoho pytle. Není to ani tak z té strany, jako právě od nás z Evropy. Hlavní roli v tom hraje závist a pocit ukřivdění že oni mají něco, co my ne. I já jim závidím, štve mě už jenom to,že se musím učit anglicky a nemůžu si pustit všechna ta úžasná videa na Youtube, aniž bych je spešl nepřekládala :D

A to že jsou hloupí? Dělal se kolem toho hrozný rozruch když v nějaké anketě nevěděli kde se nachází Austrálie anebo vůbec nevěděli, že existuje Česká republika. Upřímně, my se taky neučíme všechna místa v Americe a řekneme možná tak Kanada, Jižní, Severní Amerika a tím to končí, takže to docela chápu. A mimojiné v takových anketách se extra vyhledávají "tupí" lidé, protože tím je to celé zajímavější a i u nás v Česku se najdou lidé, kteří neví kolik stran má čtverec :D

6 věcí, které mají v USA a u nás ne ..aneb blbosti z mé hlavy

1.Chtěla bych jen tak na ulici potkat mé oblíbené celebrity!
2. Chtěla bych vidět mrakodrap v Česku :D ale to by asi bylo dost kýčovité
3. Chtěla bych si koupit oblečení nebo kosmetiku od značek, které se u nás vůbec neprodávají
4. Chtěla bych umět dokonale mluvit anglicky!
5. Chtěla bych rozumět videim na Youtube z mých oblíbených odběrů
6. Chtěla bych jít na největší horskou dráhu na světě :D


Tak, ale už dost povídání, protože mě zajímá hlavně váš názor. Jaký máte názor na Ameriku a jestli tedy patříte spíše k haterum nebo milovníkům :-)
Doufám že vás dneska nenaštvu trochu delším článkem, zítra uuž tu bude zase něco oddychovějšího.
Mějte se krásně a dobrou noc :-* ( nebo dobré ráno, dobré odpoledne, poledne...)